Turistické nešvary na Zanzibaru: Hvězdice, delfíni i “syndrom Matky Terezy”
Nedávno jsem na facebookové skupině naspal krátký text, který poukazoval na tři velké turistické nešvary, které na Zanzibaru máme. Zmínil jsem tam dva naprosto jasné a jeden sporný, o kterém se v určitém pohledu na věc dá možná polemizovat.
Ty dvě krajně problematické atrakce jsou tahání mořských hvězdic z vody na vzduch a pak focení s opičkami, které místní mají na provázku a za úplatu tuhle „kratochvíli“ turistům nabízejí. Třetí bod, který je taky hodně nedobrý, avšak z určitého úhlu při zamhouření obou očí lze z cynického pohledu možná pojmout, je populární plavání s delfíny.
V tomto textu přidám ještě dvě další aktivity, které se tu hojně vyskytují a spolu s delfíny patří do té druhé - sporné kategorie. Jde o plavání s vodními želvami a takzvaný „syndrom Matky Terezy“.
Takže pokud to trochu nadnesu, vyražte ráno na delfíny, pak si dejte plavání s želvami a na závěr můžete obdarovat děti nějakou sladkostí nebo penězi a máte díky tomuhle kombíčku docela neetický den jako vyšitý :)
Na úvod chci říct, že rozhodně nejsem žádný aktivista,, samozvaný zvířecí ombudsman, natož jakýkoliv pomatený enviromentální ekoterorista nebo jiný „Grétovec“.
Spíš bych řekl, že jsem normální člověk a na věci se dívám lidsky, střízlivě a hledám v nich kompromisy. Ale když je zkrátka něčeho moc, je toho příliš a právě s rostoucím turismem na Zanzibaru všech pět „činností“, které zde popíšu, už zašly z mého pohledu právě za tu hranu snesitelnosti.
Dvě (hvězdice a opičky na provázku) jsou neomluvitelné v jakékoliv formě, zbylé tři (delfíni, vodní želvy a rozdávání věcí) jsou sporné a je potřeba k nim tak přistupovat.
OPIČKA NA PROVÁZKU
Za těch šest let se tu s tím setkávám, aspoň každý týden jednou. Pocitově bych řekl, že je to lehounce na ústupu, ale pořád to přetrvává. Po pláži nebo ve Stone Town chodí prostě nějaký místňák a vedle něj běží nebo přímo na jeho rameni sedí malá opička.
Problém je ten, že právě tahle opička je na provázku. Fotkychtiví turisté si vezmou opičku na sebe, ta je teda občas kousne, ale ve finále zaplatí a její „pán“ jde vydělávat takto dál. Jednou jsem se na takového jednoho obořil, že to, co dělá fakt není dobrý, načež se mi vysmál a vesele pokračoval dál.
Tohle je prostě věc, kterou snad žádný našinec, ať už Čech nebo Slovák, ze zásady a implicitně podporovat nebude, ale přesto jsme to napsat musel.
MOŘSKÉ HVĚZDICE
„Hey my friend, I will show you starfish“, takto a podobně vás nějaký beachboy na pláži naláká na to, že vám ukáže mořské hvězdy. Případně vás vezme lodí někam dál, výsledek je ale stejný. A to ten, že z vody začne vytahovat různobarevné hvězdice na vzduch a skládat je na loď nebo vám je podávat do ruky.
Vy celí nadšení si to fotíte na telefony, aniž byste věděli, že tomuto živočichovi v tom momentu smrtelně ubližujete. Pokud se totiž hvězdice dostane na vzduch, začíná se dusit. Po celém těle hvězdice jsou malé papulky zvané kožní žábry, něco jako kdyby na sobě měly stovky malých nosů.
Čerstvý vzduchu je pro hvězdici toxický a začíná se tak okamžitě dusit oxidem uhelnatým. Malou chvíli to vydrží, jde však o jednotky vteřin. Jasně, mísňák vám bude tvrdit, že je to „hakuna matata“ nebo „no problem my friend“ s tím, že vydrží dlouhou dobu. Opak je samozřejmě pravdou.
Dalším problémem je jejich opakované vylovení. To zase dochází k obrovskému stresu živočicha. Prosím tedy, jakmile se tady s tou nabídkou „Starfish Tour“ nebo cokoliv podobného setkáte, rázně odmítněte a nabízeče fakt pošlete do míst, kam Slunce nesvítí.
PLAVÁNÍ S DELFÍNY
Jde o jednu z nejpopulárnějších atrakcí a každý mísňák a bohužel nejen on, ale i někteří Češi/Slováci zde na ostrově vám právě tyhle cesty nabídnou. Naláká vás a naslibuje plavání s delfíny a k tomu ještě napíše nebo řekne „ostrov Mnemba“.
Vy celí nadšení skočíte do auta a vyrazíte. Dojedete k pláži odkud se vyjíždí na lodi a zde nastává první problém, neboť těch lodí je tam kolem obrovské množství. A na každé je 4 a více a lidí. Všechny se vydají stejným směrem a hledají, kde zahlédnou ploutev, načež celá tahle flotila se vydá tím směrem. Lodě/čluny různě kličkují, předjíždějí se, řvou motory i místňáci jeden na druhého. Chaos právě začíná.
V určitém momentu dostáváte povel, abyste naskákali do vody. Nějakému pilotovi lodi se podaří dostat na dobrou pozici a vy máte na pár vteřin delfíny relativně blízko. Ale můžete si být jistí, že tahle poziční výhoda potrvá jen malou chvíli, protože už se blíží další lodě ze všech možných směrů.
Když to štěstí nemáte, váš kapitán se tam samozřejmě snaží dostat a kličkovaná a přetlačování pokračuje. Pokud máte kliku, je tam lodí jen pár (do deseti), ale princip a postup je furt stejný.
Samozřejmě kdejaký zprostředkovatel bude argumentovat, že to tak není a jak je to naopak skvělý a úžasný zážitek. Pokud se pak ale na místě odehraje přesně to, co zde popisuji - šance je docela vysoká, bude zase argumentovat tím, že to byl zrovna blbý den a tak podobně.
Těchto akcí jak u Mnemby, tak na jihu v Kizimkazi, kam se jezdí na delfíny ve velkém, jsem se zúčastnil celkem 4x, naposledy však v roce 2019 a odmítl jsem v tom pokračovat, protože už tehdy to byla divočina a dneska je to samozřejmě ještě o dost horší vzhledem k celkovému vyššímu počtu turistů, než bylo kdysi.
Zprostředkovatel taky může argumentovat tím, že delfíni tam přeci být nemusí, pokud nechtějí, mohou odplavat kamkoliv jinam a jsou tam protože je to baví. Ne, takhle to fakt nefunguje! To právě lidé narušují jejich teritoria a loviště, kde se nachází ryby, které tam delfíni loví.
Nejdrzejší argument je ten, že delfín se usmívá. Neusmívá, to je prostě trvalý tvar jeho obličeje a výrazu.
Když jsem si pročítal komentáře pod příspěvkem, kde jsem už téma delfínů jednou otevřel, lidé v mnohých z nich popisovali, jak právě tento zážitek byl nepříjemný, nikterak si jej neužili a kdyby věděli, co to bude, rozhodně by tam nešli.
Padl taky ještě argument, který je nutný říci a to je bezpečnost. Můžete být sebelepší plavec, ale lodi s motorem nikdo z nás neuplave. Kapitáni lodí bezpečnost nijak neřeší a kličkují s čluny mezi lidmi ve vodě a možnost, že tě přehlédne a že dostaneš lodí po hlavě není vůbec nízká a už tě tam odsud nikdo nikdy nevyloví. Občas bývají i docela velké vlny a toto riziko tímto ještě stoupá.
Nicméně existuje malá šance jak si tento zážitek aspoň trošku eticky dopřát, pokud na něm vyloženě trváte. Vyražte extrémně brzo ráno. Vůbec první článek, který jsem v této rubrice vydal (odkaz ZDE) se sice nevěnuje přímo tématu delfínů, avšak okrajově je tam zmiňuji.
Součástí „plavání s delfíny“ je lákadlo ostrova Mnemba. Ale to, že se na ten ostrov nesmí, už vám mnohdy nikdo neřekne a nebo ano, avšak když už jste na cestě nebo to nějak zaobalí. Ostrov je totiž soukromý a Billu Gatesovi rozhodně nepatří! :) Byl údajně kdysi dávno součástí nějakého portfolia nemovistostí, které pod něj spadaly, osobně na něm ale nikdy nebyl.
Obecně se může jen na sandbank, tedy písečný útvar, který je nedaleko od ostrova Mnemba. Ten je sice krásný, ale je přístupný pouze při odlivu a v tom momentu je tam velké množství lidí na hodně malém prostoru.
Zrovna nedávno mi klientka říkala, jak se této akce zúčastnila a pilot lodi, jí bez uzardění sdělil, ve chvíli, když už byli na vodě, že ostrov prostě nebude, protože je soukromý a sandbank vedle taky ne, protože je příliv a že se jede zpátky. Čau. Neuděláš prostě nic.
Zkrátka, vyražte šnorchlovat k atolu Mnemba hodně brzo ráno, z Nungwi v 06:30, z Muyuni Beach (naproti ostrovu) u hotelu Emerald cca v 07:00, šance že tam bude málo lodí je docela vysoká.
Avšak berte to tak, že jedete jen šnorchlovat na korál (který tedy není nic moc, protože jak do něj místní házejí kotvy, a lidé bez rozumu na něj stoupají, tak je celý rozbitý) s tím, že pokud se na vás usměje štěstí, potkáte delfíny někde po cestě, jednou se za nimi otočíte, ale nebudete je pronásledovat a nahánět celou hodinu furt tam a zpátky. A bohatě to stačí :)
Zde přidávám několik komentářů z Facebooku, kde lidé psali právě pod příspěvek, který jsem k delfínům a hvězdicím vydal.
Inu, udělejte si obrázek sami, zda tyhle akce za to stojí nebo ne, na základě takto popsaných zkušeností:
PLAVÁNÍ S VODNÍMI ŽELVAMI
Přemýšlel jsem, zda sem tohle téma patří nebo ne. Rozhodl jsem se ho i tak zmínit, přestože je podobně sporné jako zmíněné plavání s delfíny. Na ostrově jsou tři takzvaná akvária, kde se dá vlézt do vody mezi vodní želvy.
Přiznám se, že i já jsem sem kdysi klienty bral, ale naposledy to bylo v roce 2020, než se tu rozběhl ten skutečně velký masový turismus a přestalo mi to dávat smysl a navíc mi došlo, že v tom velkém množství lidí to fakt už není legrace, jak pro ty klienty samotné, tak samozřejmě pro želvy a už jsem nechtěl tenhle „zážitek“ ani jedné skupině dopřávat.
Ta místa tu ale zkrátka existují, jsou populární a lidé je vyhledávají. Ani já, ani nikdo z nás s tím nic neudělá, ostatně jako s ničím, co v tomto článku popisuji, avšak i zde k tomu lze přistupovat tak, aby to aspoň malou známku etiky splňovalo, pokud si vyloženě tento zážitek chcete dopřát.
Vy, kteří bydlíte v Nungwi nebo Kendwa, máte tu velkou výhodu, že si sem dojdete pěšky a žádného průvodce absolutně nepotřebujete. Otevíračka je každý den kolem 07:00 nebo půl 8. Prostě přijdete na místo, zaboucháte na vrata, pokud jsou ještě zavřená a vždycky tam někdo bude.
Dostanete-li se dovnitř, zaplatíte u recepce vstupné, které bývá kolem 10 USD na osobu a velmi pravděpodobně tam budete úplně sami, případně tam s vámi bude jeden další podobně smýšlející nadšený pár, který si přivstal stejně jako vy. Prostě jako Karlův most v Praze. Ten má taky smysl pouze a jen mezi 03:00 v noci a 06:30 ráno :)
Jde o to, že v tuhle časnou dobu je voda ještě čistá, jelikož všechny kaly jsou usazeny na dně, na vodní hladině není ropná skvrna po lidech, co tam lezou namazaný opalováky, aniž by se před tím osprchovali, želvy bývají docela aktivní a jak už bylo řečeno, budete tam sami nebo lidí velmi poskrovnu.
Ostatně totéž platí i u nové laguny v obci Kizimkazi na jihu ostrova. Zde to ještě navíc není tak profláklý, jako na severu a lidí je tu méně i přes den, nicméně i to se časem změní. Vy, kteří bydlíte v oblasti Uroa, Kiwengwa, Pwani, zkrátka kdekoliv na východním pobřeží, vezměte si prostě jakýkoliv taxík, který chytíte u hotelu a nechte se tam dopravit.
Případně se s ním domluvte, ať vás vezme i do Nungwi nebo k vesnici Kendwa, můžete zde sami strávit den na plážích bez odlivu a pak se nechat po západu Slunce odvézt zpět. A samozřejmě taxikářovi zaplatit až pak :)
Jak už jsem napsal, průvodce na to potřeba není a pokud by to bylo jakkoliv organizovaně, určitě to nebude takto brzy ráno a budete se tísnit s velkým množstvím lidí a zážitek je v tom momentu fuč.
A taky rada na závěr … hlídejte si záda, aby vás želva nekousla. Řasy, kterými se krmí a které plavou po hladině, se mohou dostat k vašemu tělu a želva to pak bere i s kůží. Sice nic kritického, ale docela to zabolí, i modřinka se objeví a ani leknutí není úplně příjemné :)
“SYNDROM MATKY TEREZY”
Tenhle termín použila jedna má známá, která zde na Zanzibaru žije a provozuje cukrárnu a přesně tak vystihla přesvědčení turistů, že milodary v jakékoliv formě, zejména dětem, tu všechno spasí. Nespasí. Naopak Evropané tím, že místním jen tak něco dávají, a dětem zvlášť, jim dělají medvědí službu, aniž by si to kdokoliv uvědomoval.
Místní vzhledem ke svému stylu života nemají zákonitě horizont výhledu příliš daleko, proto jakýkoliv dar jim v té dané chvíli třeba i pomůže (jídlo, sladkost, oblečení, peníze), ale v dlouhodobém horizontu je to učí tomu, že bílý/Evropan/turista dává jen tak něco zadarmo, což si osvojí a považují to za samozřejmost. A pak už jen natahují ruce.
Dneska dáte dítěti bonbon nebo hračku, v dospělosti budou vyžadovat už jen peníze. Nějakou část Afriky jsem viděl a Zanzibar, ačkoliv jde samozřejmě stále o chudou zemi, rozhodně nepatří do míst, kde by lidé trpěli hladem a podvýživou. Spíš naopak, jídla je tu dostatek úplně všude a celková bohatost prostředí v kontextu celé Afriky je zde vysoká.
Tohle téma je fakt citlivé, nechci do něj nějak víc zabrušovat, protože abych ho mohl více obsáhnout, byla by to sociologicky-antropologická studie na desítky stránek nebo rovnou na celou knihu, nikoliv na jeden odstavec, ale věřím, že chápete, co se tím snažím říct.
Občas se objeví někdo, kdo organizuje nějakou sbírku, ať už finanční nebo hmotnou, buď přímo na místě nebo v Česku, ale i zde je to sporné, protože princip je ve finále stejný, byť není tak přímý. Může se to zdát být bohulibé a občas asi i je (peníze na učebnice atp), ale kdo ví jak to s těmi sbírkami nakonec stejně dopadne a jaká část vybraných peněz kde skončí?
Není to o lakotě nebo nepřejícnosti, ale o pochopení tohoto problému z dlouhodobého hlediska a z nadhledu. Na Zanzibaru tohle vážně potřeba není. Důležité je vzdělání, které stejně jako turisté zajistit nemůžete, to je věc vedení státu a příslušných ministerstev a darováním bonbónů nebo peněz se k tomu rozhodně nepřispěje.
Na to navazují žebrající děti, ale i dospělí lidé na plážích. Nejčastěji používají slovo „Support“, „Give me dollar“, „Hungry“ nebo argumet o hodně dětech. Pokaždé, když tohle zaslechnu a někdo mě takto konfrontuje a mám čas, snažím se dotyčnému vysvětlit, že ani v Evropě odkud pocházíme, nikdo z nás, kdo je tady na Zanzi na dovolené, nedostane jen tak něco zadarmo a každý dolar si musí odpracovat a zasloužit a je to tak správné.
NA ZÁVĚR
Na každý pád, nejsem v žádným případě v pozici, v které bych vám měl jakýmkoliv právem říkat, jaké atrakce se na Zanzibaru zúčastnit a jaké ne, co dělat a co nedělat - to je ve finále na každém jednotlivci, spíš jen popisuji, jak to v reálu chodí a abyste si mohli udělat obrázek a případně právě cestu za delfíny nebo na hvězdice velmi zvážili a třeba se rozhodli tyhle akce svoji účastí nepodporovat.
Jako jeden/dva národy (Češi a Slováci) nic z toho, co je tu popsáno určitě významně nezměníme, to je jasné, ale jít trošku příkladem, bavit se o tom s dalšími, ke komu se tento článek nedostal či s turisty z jiných zemí, to by mohlo fungovat, co myslíte? :)
Fotografie použité v textu pochází z volných licencí a z fotobanky Shutterstock
