Doprava na Zanzibaru a je půjčení auta dobrý nápad?

Dopravit se kamkoliv po ostrově lze několika způsoby. Jmenujme: auto, mikrobus (dala dala), motorka (boda boda) a loď. V Evropě nebo Severní Americe je naprosto běžné si na letišti půjčit auto a destinaci si projet po vlastní ose. Jak v Kanadě, tak v USA a hlavně ve všemožných evropských zemích jsem to tak měl veskrze vždy. V jihovýchodní Asii je zase běžný dopravní prostředek skútr a to klidně i v tandemu.

Afrika je ale jiná. Zde je přeprava autem nejefektivnější s řidičem. Samozřejmě, existuje určitá množina z nás, kteří takovou možnost odmítnou a místo si chtějí projezdit sami - i to je samozřejmě úplně v pohodě a osobně bych takovou variantu taky volil a na Zanzibaru jsem za ta léta najezdil v součtu desítky tisíc kilometrů, avšak méně zkušení řidiči nebo ti, kteří nemají z divoké a nepředvídatelné dopravy dobrý pocit, zde mohou narazit. 

Sólo jízda přináší bezesporu největší svobodu. Taky ale s sebou nese zákonitě i největší míru zodpovědnosti a rizika. Popíšu zde všechny zdejší zákonitosti a pokud si na ně nebo aspoň velkou většinu z nich odpovíte tak, že s nimi dokážete pracovat a zvládnete je, jste připraveni jezdit po Zanzibaru samostatně. 

Půjčovny: Neexistují. Respektive existují, ale není to nic, co by se aspoň trošku blížilo tomu, na co jsme ze západního světa zvyklí, kde přijdu na přepážku, vyplním formulář, naskenuji kreditní kartu, zaplatím pojištění a na parkovišti dostanu v podstatě nové auto. Zdejší auta už mají dobrých 100.000 kilometrů za sebou - jde skoro vždy o ojetá auta z Japonska, nejčastěji Toyoty, Suzuki nebo Nissany a bývají v různém stavu použití. A pokud na autě něco nefunguje nebo různě vrže, není to nic výjimečného, ale taktéž nic, co by se nedalo překonat. “Půjčovny” aut se dají vygooglovat, popřípadě vždycky někdo někde poradí. Půjčovny provozuje většinou někdo místní de facto na koleni, více či méně oficiálně. Často se přes WhatsApp s poskytovatelem domluvíte na čase a místě vyzvednutí/odevzdání a na ceně. 

Řidičák: Ani evropský, ani mezinárodní tu neplatí. Musíte mít přepis do místního formátu. Jeho vytvoření stojí 10-15 USD (v závislosti na tom, kdo ho zařizuje). Měl by se o to postarat poskytovatel, se kterým se domlouváte. Prostřednictvím WhtsApp nebo emailu mu pošlete váš ofocený český řidičák a portrétní fotku detailněji zvlášť a on už by se měl postarat. Ve finále byste měli na místě obdržet měkký A4 formulář s ručně vypsanými údaji, fotkou a přicvaknutým dokladem o zaplacení - to je zdejší řidičák, který platí 3 měsíce. 

Doprava: Pohyb ve zdejším provozu vyžaduje nikdy nekončící pozornost a neustálé periferní skenování okolí silnice nebo ulice. Do vozovky může totiž zprava i zleva kdokoliv a kdykoliv vběhnout. Počet aut, zejména v Zanzibar City, je enormní. Vodící pruhy na silnici neexistují a tak se lajny tvoří naprosto organicky, dle toho, kolik je zde zrovna místa. Před lety mi někdo říkal, že provoz na Sicílii je divoký. Měl jsem tu možnost si jej vyzkoušet, avšak oproti Zanzibaru je to na tomhle italském ostrově jak v Německu. 

Vedle toho, že zde platí britský způsob jízdy, tedy vlevo s volantem vpravo, auta vás budou předjíždět z obou stran - ve městě zejména. O motorkách, skútrech a kolech ani nemluvím. Tady prostě za volantem usnout nejde :) Když už je řeč o kolech a motorkách, tak prostor na jejich předjíždění často nebývá velký, proto je nezbytné míjet je na několik centimetrů až decimetrů. Metr a půl jako by měl být v Česku, tady faaakt neplatí :)

I proto lidem, kteří se mě ptají na názor, co si myslím o možnosti půjčení skútru, říkám, že osobně bych do toho nešel, přeci jen nechávat se předjíždět náklaďákem několik centimetrů od hlavy se mi popravdě dvakrát nechce. Navíc ty vzdálenosti mezi jednotlivými „atrakcemi“ taky nejsou úplně krátké a na pohodlnosti cestování to nepřidává. Avšak, chce-li někdo zažít trošku dobrodrůžo, skútr může být ten vhodný dopravní prostředek pro vás. 

Cesty a okolí: Kvalita některých, zejména těch důležitých silnic za poslední roky významně stoupla, to se musí nechat. Pamatuji si spojnici mezi letištěm/městem a severem/Nungwi, kdy bylo lepší jet po východním pobřeží přes Kiwengwa, kudy je to o mnoho kilometrů delší, než přímo, protože ta stará přímá cesta byla rozbitá jak Bělehrad na konci devadesátek. Avšak čínské stavební společnosti, které v Tanzanii i na Zanzibaru cca od roku 2018 působí zde udělaly veliký kus práce. Nebudeme raději spekulovat výměnou za co. 

Nicméně stále zůstává hodně cest, zejména těch koncových, které vedou k branám hotelů nebo skrze vesnice, stále prakticky všude bez asfaltu. Ostatně nejen ty, pořád jsou i důležité spojnice plné hlubokých děr, které se objevují hodně nečekaně. S tím se pojí i téma půjčení auta a jeho pojištění. Řešit urvanou nápravu nebo jen proražené kolo kdesi uprostřed rýžových polí nemusí být úplná láce. 

Dalším důležitým aspektem, který je nutné zmínit, je přítomnost retardérů. Ty jsou de facto všude po ostrově, nejsou nijak označené a objevují se i na rovinách, kde by je nikdo nečekal. Nejsou to jen nějaké mírné obloučky, ale mnohdy skutečně velké „obrubníky“, které je nezbytné přejet doslova krokem. 

V neposlední řadě je potřeba brát v potaz neustálý a velmi frekventovaný pohyb velkého počtu lidí kolem silnic. Jak ve dne, tak v noci. Po setmění navíc nikdo nenosí žádné reflexní prvky nebo osvětlení a tak člověka spatříte až na úplně poslední chvíli. Nosí tmavé oblečení a o barvě kůže mluvit nemusím. Jsou v podstatě úplně neviditelní! :) Vedle lidí se na silnicích ještě pohybuje všemožný dobytek. Kozy, slepice, krávy. Tak správně exotické je, když masaj s telefonem u ucha vede po asfaltu stádo třiceti krav. 

Policie: Tohle téma je trošku kontroverzní, ale je nezbytné ho taky zmínit. Ze všech výše vypsaných úskalí je právě přítomnost policajtů u cest tím nejnebezpečnějším aspektem. Zejména pro vaši peněženku. V měření rychlosti tu jsou mistři. A pokud řídí auto turista a nedejbože překročí rychlost třeba jen o 3km/h, má zaděláno na problém, větší, než by odpovídalo prohřešku. Bude-li změřen, strážník ukáže na odstavení vozidla a už to začne. Způsoby se liší, ale jelikož jste „mzungu“, nebude to levný - nebudu to slovo na „Ú“ psát, to které pomáhá řešit problémy, ale každý ví, o čem je řeč. 

Tady se vyplatí mít dvě peněženky, respektive dvě místa, kde mám peníze. V té “oficiální” peněžence odkud vyndavám řidičák mít třeba 5-15 tisíc šilinků. Větší zbytek hotovosti mít někde úplně jinde. Policista pokud vidí, že máte peněženku naditou, jen tak vás odjet nenechá. Když ale uvidí, že máte prd, třeba s mým oblíbeným vysvětlením, že "“právě teď jsem tankoval a nic mi nezbylo”, vezme maximálně to, co vidí.

Opakovaně jsem slýchal od mých klientů příběhy o tom, že jim bylo vyhrožováno soudem a nesmyslně vysokými pokutami, které je právě u soudu potřeba zaplatit, a taky o tom, že slyšení je až za 10 dní, tedy většinou až po době odletu a tak podobně. Prostě „stará dobrá“ Afrika :)

Může se stát, že i když budete mít naprosto všechno v pořádku, stejně to bude příslušník zkoušet stylem, že svítíš, když nemáš svítit a nebo nesvítíš, když máš svítit a tak podobně. Na druhou stranu ale lze říct, že se to každým rokem lehounce zlepšuje a proti tomu, co si pamatuji před lety je to dneska mnohem méně časté a silniční kontroly jsou o něco málo „normálnější“ :)

Tankování: Auta jsou zpravidla na benzín. Japonci jsou zkrátka petrolheads :) Cena benzínu je o hodně nižší, než v Evropě, avšak už nejde pod 20 korun za litr. Doba, kdy litr stával 14 korun (2018) je už asi nenávratně pryč. U každé pumpy je obsluha, která vám auto natankuje. Vždy jen řeknete částku nebo plnou - slovu „full“ rozumí každej. Platí se hotově. Občas se stane, že nějaká stanice nemá šťávu nebo je nepředvídatelně zavřená, ačkoliv všechny předchozí dny normálně běžela, je proto potřeba vyhledat náhradní řešení.

Zažil jsem i situace, kdy se zpozdily dodávky pohonných hmot na ostrov a u pumpy, která zrovna ještě nějaké zásoby měla, byly fronty i na dvě hodiny a následná bitva o tankovací pistoli a nutnost vysokých úplatků pro pumpaře, aby vám dal víc, než je 1/4 nádrže. Ale taková situace nastala ostatně naposledy někdy před covidem, od té doby se dodávky víceméně stabilizovaly. 

Všechno, co jsem zde popsal není nikterak nadsazené. Jsou příběhy a situace, které by dokázaly některé body ještě eskalovat, ale na reálný popis tohle v pohodě stačí :) 

Ceny: Půjčovné se velmi liší. Něco úplně nejlevějšího lze najít za cca 20-25 USD, ale auto bude ve velmi nedobrém stavu, lepší auto pro 2-4 osoby (většinou Toyota Rav3 nebo Rav4), což je veskrze dostačující, je pak už za 30-45 USD na den. Dají se najít i větší auta nebo lepší auta, ale tam bude zákonitě cena vyšší. Pojištění řeší každý různě. 

Auto s řidičem

Pak tu máme možnost auta s řidičem, se kterou se dostáváme sice a úplně logicky na vyšší cenu, než je privátní auto, ale úplně odbouráváme výše zmíněné zákonitosti individuální dopravy. Funguje to tak, že si s konkrétním řidičem domluvíte den, čas a místo vyzvednutí, napíšete mu, co byste rádi viděli nebo kudy chtěli jet a pak už jen nastoupíte. Trasu můžete mít pouze orientační a pak ji během dne flexibilně měnit - aspoň u aut s řidiči, které poskytuji klientům já to tak máme. 

V nabídce mám většinou Toyotu Rav3 (vhodné pro pár) a Rav4 (ideální pro rodinu 3-4 osoby) a cena je 35 USD na den za trojku, potažmo 45 USD na den za čtyřku. Stačí mi napsat, ve kterém budete hotelu, termíny, kdy auto budete chtít a já už vás propojím s mým spolehlivým kolegou, který s vámi přes WhatsApp všechno potřebné (čas, kdy auto k hotelu přiveze, příprava řidičáku, návrat auta, atp) probere.

Auto s řidičem dává ve finále smysl těm, kteří budou ubytováni v hotelu a ví, že jej opustí jen párkrát a ví přesně, co chtějí vidět. Vhodné je třeba pro fotografy, kteří chtějí být na místě X na svítání a pak třeba na místě Y na západ Slunce. Řidič na vás vždycky počká. Tady platí zásada, že cena za celou službu je dána dopředu. Pokud se během dne trasy nějak výrazně změnily, bude řidič logicky požadovat více peněz. Platí se vždy až na konci dne/cesty po návratu do ubytování, až všechno proběhne, jak má. Někteří méně profesionální řidiči občas po klientech požadují platbu dopředu, aby měli vůbec na benzín - s takovým řidičem jezdit nedoporučuji :) 

Hromadná doprava

Tady bych to rád rozdělil vedví. Malá a velká. Malá je na krátké vzdálenosti a říká se jí „boda-boda“. Jde v podstatě o princip, kdy na konkrétních rušnějších místech se shromažďují kluci na motorkách, ke kterým chodí lidi a vždycky řeknou, kam by rádi, naskočí za řidiče/pilota a jede se. Pokud je to do 1-3km, jde asi o nejefektivnější způsob přepravy. Platba je vždycky v hotovosti po skončení jízdy a je v rozmezí 1.000 Tsh (10Kč) za hodně krátký úsek až ke 3.000 Tsh (30Kč) za nějaký 2-3km. 

Druhý způsob veřejné dopravy je pak Dala-Dala. Prostě místní autobus. S tímhle způsobem mám osobně velmi malou zkušenost. Jde o linky mezi různými vesnicemi. Start a cíl bývá zpravidla v Zanzibar City. Jízdní řád neexistuje. Člověk musí vědět kam jede a podle toho zvolit číslo „busu“, směr a místo nástupu. Existuje na to určitá mapa, ale netroufnu si říct, do jaké míry je relevantní. Ceny jsou 500 Tsh (5Kč) za velmi krátký úsek, až cca 3.000 Tsh (30Kč) za dálkový spoj. V každém voze je „průvodčí“, nebo-li spíš výběrčí, kterému se platí. 

Každé auto má nějaký hmotnostní limit, to je však věc, na kterou se na Zanzibaru nějak zvlášť nekouká. Na busík nandají neskutečné množství všeho možného a vyrazí. Nezřídka se stane, že pak někde uprostřed cesty ztroskotají. Pokud blatník prořeže pneumatiku, je to ještě ten dobrý scénář. Bohužel se stává, že se sem tam nějaká Dala překulí na bok, neboť šoféři se s tím nemažou. V lepším případě pasažéři vylezou jen pomlácení, v horším může lidi čekat nemocnice, což se i jedné mé známé stalo, když mířila z ubytování na letiště - dva týdny zůstala s kamarádkou ve zdejší nemocnici s rozdrcenou pánví, zlomenou klíční kostí a nespočtem dalších úrazů. Smůla si holt nevybírá, to ale zase neznamená, že se to děje denně. 

Existují pořád ještě dva další způsoby jak se přesunout. První je tuk-tuk, tedy taková tříkolka, kterou známe všichni z asijských zemí. Ano, i tady občas někde funguje. Na Zanzibaru ji najdete převážně v Zanzibar City a blízkém okolí a v Nungwi. Mírně se ještě vyskytují v Paje nebo v Kiwengwě. V menších lokacích na ně skoro nenarazíte. Ceny jsou podobné jako v případě Boda-Boda. 

No a druhý způsob je klasický stop. To je asi ta nejdobrodružnější varianta pro skutečné provařené cestovatele a dobrodruhy. Pokud zastavíte auto, většinou se s řidičem stejně nijak nedomluvíte, neboť angličtina není úplně běžná mezi vesnickým obyvatelstvem, nebo vás hodí na korbu. S tím se sice moc nesetkávám, ale už jsem toho byl taky svědkem :)

Po vodě

Jelikož jsme na ostrově, musím zmínit lodní dopravu. Tedy spíš dopravu pomocí člunů. Zanzibar totiž není ostrov. Zanzibar je souostroví  a skládá se z velkého množství ostrovů, které je potřeba nějak propojit. Nejčastěji se asi setkáte s nabídkou jízdy na Mnembu (viz článek zde) nebo třeba na Prison Island či Nakupendu. 

Zajímavé spojení skýtají takzvané vodní taxi v rámci Nungwi - Kendwa, když přijde příliv. Právě tyto dvě oblasti jsou v době odlivu volně průchozí po pláži. Jakmile ale přijde příliv, skály a útesy, kolem kterých jste šli, cestu zpátky zatarasí a vy můžete zůstat „uvězněni“ na jedno nebo druhé straně. To si dobře uvědomují místní, kteří hned nabízí „water taxi“. Za mě je tahle možnost tou nejefektivnější a nejrychlejší, jak se dostat zpět. Prostě skočíte do lodi a řeknete, k jakému hotelu potřebujete odvézt. Kapitáni na vás budu zkoušet různé ceny, povětšinou velmi vysoké a naprosto neadekvátní, je proto na vás a na vašem šarmu a vyjednávacích schopnostech, na jakou cenu se ve finále dostanete :) 

Závěrem: 

Trošku jsem se v tomhle tématu rozepsal a pustil prsty na špacír, ale věřím, že i tak jsem sdělil všechno přehledně a věcně, tak aby si každý zájemce o cestování po ostrově udělal reálný obrázek a podle toho si vybral způsob, kterým Zanzibar pozná.

Samozřejmě nezmíněná, ale zároveň absolutně nejpopulárnější a nejrozšířenější metoda, jak různá místa poznávat jsou výlety s průvodcem. Na ostrově jich je nepřeberné množství, skoro se dá říct, že průvodců je víc, než ovcí na Faerských ostrovech, avšak kvalita je velmi rozmanitá.

Osobně výlety též vedu zhruba 4 měsíce v roce, takže kdo má naplánovaný pobyt od konce listopadu do půlky března, bude mi velkým potěšením přivítat jej na, troufnu si říct, nejpropracovanějších a logisticky nejlépe zvládnutých výletech, které na ostrově lze připravit - odkazy na ně naleznete zde.