Zanzibar a očkování? Co jídlo? A jaké léky s sebou?

Nemálo lidí se mě, ale i veřejně dost často ptá, jak je to vlastně s tím očkováním. Někde totiž dostanou informaci, že očkování být musí, jinde že zase ne a jsou pak zákonitě zmatení a proto ty otázky tak pravidelně a hojně vyvstávají. 

Do Tanzánie a na Zanzibar žádné očkování mít nemusíte. Nikdo po vás nikde nebude chtít žádný průkaz nebo potvrzení. 

Nicméně existuje výjimka, která se týká očkování na žlutou zimnici. Pokud přicházíte z endemické oblasti/země s výskytem této nemoci. Tou je například Keňa či jiné země subsaharské Afriky nebo některé země latinské Ameriky.

Jestliže ale tedy letíte z Česka či Evropy (jako většina cestujících) a máte klasický (např. několikahodinový) přestup, jste úplně v suchu. Nic víc v tom hledat netřeba. 

Žadatelům o tyto informace vždycky odpovídám, že pokud jedou teďka jednorázově na Zanzibar a dají si třeba safari (klidně i několikadenní), což čím dál více cestujících dělá a ví, že pak následující roky do jiných subsaharských zemí nebo států Jižní Ameriky mířit nebudou a zůstanou v Evropě či „západních zemích“, je očkování na žlutou zimnici zbytečné.

Tanzánie je země s mírným výskytem žluté zimnice a co si tak pamatuju, jak osobně, tak ani z vyprávění jsem neslyšel o žádném případu. 

Avšak pokud se řadíte mezi cestovatele, kteří plánují další roky jet do podobných zemí a jsou trochu dobrodružnější povahy, tak si tu žlutou zimnici klidně píchnout nechte a máte ji doživotně. Inkubační doba je cca 10 dní, čili nenechávejte to samozřejmě na poslední chvíli a nechte si ji aplikovat aspoň měsíc před cestou, ať máte klid. 

Cena se drobně liší, ale standardně se pohybuje někde mezi 1.500-2.000 CZK. Pojišťovna část proplácí, VZP například částkou 1.000 CZK. 

Další očkování, na které jsem tázán je břišní tyfus. Opět platí pravidlo, že nikdo po vás žádné potvrzení chtít nebude. Výskyt tohoto onemocnění bývá v zemích s nižším hygienickým standardem, tedy úplně celá Afrika, Jižní Amerika, střední Východ i jihovýchodní Asie.

K přenosu dochází z kontaminované vody nebo potravin. Pokud se rozhodnete pro toto očkování, inkubační doba je 2-3 týdny a expirace pak 3 roky. Já osobně jsem si to před lety nechal nastřelit, ale na přeočkování už jsem po těch třech letech nešel a nemám pocit, že by mi to chybělo. 

Poslední onemocnění, potažmo očkování, které bych rád zmínil je žloutenka (typ A, B). Ta se vyskytuje po celém světě a ne nadarmo se jí říká nemoc špinavých rukou. To nám vštěpují od malička, abychom si myli ruce - a tady v Africe to platí dvojnásob :) Nic víc k ní asi potřeba dodávat netřeba. 

S tím se pojí i přístup k potravinám a jídlu a pití jako takovému. 

Rozhodně proto pijte určitě balenou vodu, ať už v samostatných petkách nebo z vícelitrových barelů, které na hotelech také občas bývají. Myslím, že třeba čištění zubů kohoutkovou vodou tak problematické není, stejně jako když při sprchování omylem „vdechnete“ decáka vody.

Pokud si budete čistit zuby za pomoci vody z lahve, nebudete první ani poslední :) 

Na hotelech i ve veřejných restauracích se do pití dost často dává led. Asi záleží podnik od podniku, z jaké vody ten led dělají. Pokud z kohoutkové, nikdo to samozřejmě neřekne, proto otázka tohohle typu je zbytečná. Chce to vyzkoušet a uvidíte :D Případně si dávat chlazené pití z ledničky a bez ledu. 

Co se týče jídla na ulici, je to sporné. Já osobně jím jen na pár ověřených místech a v podstatě vůbec neexperimentuju - párkrát jsem to udělal a výsledky byly občas ne úplně žádoucí :D Kamarád takhle chodil kolem různých pouličních grilů se slovy, že on je na street food zvyklej z Asie a pak prosr_l dva dny :D Africký street food a přístup k hygieně surovin není zkrátka Asie.

Například často vyzdvihovaný trh ve Stone Town Forodhani po západu Slunce je fajn navštívit, o tom žádná. Avšak s jídlem tady opatrně. V případě mořských potvor a různých zdejších špízů jsem byl i místními varován, že mohou být i pár dní staré a jen přihřívané. A to je něco, co fakt nechceš. 

Naopak je dobrý zkusit džus z cukrové třtiny. Zkrátka vyždímanej sladkej klacek se zázvorem a limetou. Jen dejte bacha, aby před vašima očima vymačkal čerstvý klacek a šťávu napouštěl rovnou do kelínku, nikoliv přes jeho kyblík s ledem! :) 

V různých plážových restauracích, jak hotelových, tak veřejných bývají mořské plody čerstvé. Například lobster je tu proti Evropě víceméně za pakatel. Vy si na něho ukážete a kuchař ho připraví. Tady bych se nebál.

Různí „batikovaní“ lidé, kteří na ostrově žijí déle budou samozřejmě tvrdit, jak je to skvělé a úžasné a hlavně levné, že jo :D Může to tak být, proč ne, ale pokud jste někdo náchylnější na žaludek, tak k tomu prosím přistupujte s opatrností, nevěřte každé šarlatánce a vždycky dejte na nějakého „bílého“ - nejlépe turistu/spolubydlícího z hotelu, který už někde něco zkusil a vyšel z toho úspěšně :)

Co se týče zmrzliny, existuje na Zanzibaru značka Mama Mia, kde mají zmrzlinu fakt skvělou - tu vyloženě doporučuju. Na hotelech také bývá a měla by být v pohodě. Venku případně kupujte jen balenou - např. nanuky. 

Sám jsem milovníkem hovězího tataráku, ale na Zanzibaru bych do takové akce určitě nešel. Lepší je mít maso propečené více, než méně, kuřecí zejména. U ryby je to sporné. Právě takový tatarák z tuňáka je delikatesa. Jenže … zase ta hygiena a starost o suroviny, která je na Zanzibaru místy ne úplně dobrá. 

Osobně se mi stalo, že jsem snědl steak z tuňáka v jedné restauraci v Nungwi a maso mě přiotrávilo a tři hodiny jsem si poležel na kapačce v klinice North Valley. Potil jsem se, viděl jsem bíle a neskutečně se mi motala hlava.

Následně jsem si o tom něco zjišťoval a v rybách bývá nějaká bakterie, která se dokáže probudit slunečním světlem, pokud ryba nebyla dobře uložena - nejlépe v chladu a temnu. Tohle byl zřejmě ten příklad. 

Jako prevence slouží vedle opatrnosti a předvídavosti cestovní balení slivovice. Pokud máte odbavené zavazadlo, na osobu lze převézt 1 litr tvrdého alkoholu, takže na týden až dva víc, než dost a dát si preventivního panáčka nebo dva po ránu nemusí být marné, že? :) 

Další téma jsou pak léky. Tady by to bylo na samostatný článek a navíc moje farmaceutická erudice není nijak závratná, proto sem nebudu zbytečně zabrušovat a tento text mohu uzavřít sdělením, že klasické české řešení v podobě Endiaronu, Biopronu nebo jiných „bio“ doplňků či silnějšího Imodia a samozřejmě černé uhlí je takový dobrý základ, který volí velká většina příchozích a dostačuje. 

Pokud by se někdo na místě potýkal s většími problémy a tyhle naše klasiky nezabraly, měl by pomoct delegát (pokud jedete přes CK), případně někdo na recepci, jenž má kontakt na hotelového doktora.

V neposlední řadě, pokud ani jedno z výše vyjmenovaného není po ruce, tak zbývá klasická návštěva lékárny (Pharmacy), kterých je tu všude dost a dost. Léky jsou většinou indické nebo blízkovýchodní (arabské) provenience.