ROZHOVOR: Český resort Tulia z pohledu GM Lukáše Šinogla - 1. část

Český resort Tulia patří do absolutní špičky mezi všemi zanzibarskými resorty. Disponuje pouze šestnácti vilami, takže před kvantitou se zde dbá převážně na kvalitu a individuální přání každého hosta.

Připravil jsem pro vás rozhovor s generálním manažerem tohoto resortu Lukášem Šinoglem, s nímž se znám prakticky od prvního dne, kdy jsem na Zanzibar před lety vstoupil. Vzniklo skutečně dlouhé a obsáhlé interview - proto jej dělím na dvě části.

Postupně se dozvíte něco o posledním autě zanzibarského sultána, samozřejmě jak resort vznikl a jak se vyvíjí, něco o unikátním gastronomickém zážitku, který se odehrává v prvním vinném sklepě na Zanzibaru nebo o farmě, která k hotelu náleží a z níž pochází nemálo surovin, které se následně servírují v restauraci. 

Vypracovali jste se na pozici jednoho z nejprestižnějších resortů na ostrově, ba i v celé Africe. Jak myslíte, že se vám to podařilo? Je nějaký konkrétní faktor, který bys vypíchl a který k tomu nejvíce přispěl?

Ten sukces, který se podařil nám samozřejmě nevznikne přes noc. Vyžaduje to obrovské úsilí a hlavně čas a my si tím samozřejmě museli projít od úplného začátku až k tomu, kde jsme dnes.

Nikdo z nás, kteří jsme hotel otevírali neměl žádnou praktickou zkušenost s takovým podnikáním, nikdo nevěděl v žádném luxusním hotelovém řetězci a přesto jsme si dali za cíl stát se nejlepším hotelem na Zanzibaru i v celém regionu východní Afriky.

Zpočátku jsme si mohli myslet, že to je naše nevýhoda, protože chyběly zkušenosti, ale to nás také postavilo do situace, kdy jsme se řekli: "Nemusíme kopírovat ostatní, pojďme dělat věci podle našich představ."

Zkraje jsme byli tři, kteří každodenně pracovali na zdokonalení a posunu hotelu vpřed. Byla to náročná práce, ale postupně se ukázalo, že jsme na správné cestě. Je spousta hoteliérů nebo lidí obecně, kteří mají vizi a energii.

Dělají na začátku věci dobře, ale často pak upadnou do rutiny a udržet takovou úroveň není snadné. Je to podobné jako ve sportu – vyhrát jednou je jednoduché, ale udržet se na vrcholu, vyhrávat každý rok a být stále nejlepší, to je mnohem náročnější.

Pro nás to byla cesta z nuly na vrchol a dnes už to není tolik o nastavování, ale spíše o udržování s malými krůčky vpřed, abychom byli neustále lepší a lepší.

Zmínil si, že jste byli tři. Původně tu byli dva majitelé, dva Češi, a ty jsi se tedy přidal do toho projektu už na začátku?

Ano, majitelé jsou dva. Stavěli ten hotel sami, trvalo to asi čtyři roky, a otevřeli ho o Vánocích v roce 2015. Měli tady tým z České republiky, který jim pomáhal najít zaměstnance a podobně, aby měli vše připravené pro otevření. Já jsem sem přijel asi čtrnáct dní po oficiálním zahájení a stal se prvním generálním manažerem tohoto resortu.

Když jsme si poprvé sedli s majiteli na bar, ptám se: "Takže, jaký je úkol? Kam tedy směřujeme?" A odpověď byla: "Co to je jako za otázku? Jasně, že chceme být nejlepší." (smích)

Takže úkol byl jasný. Já jsem ten, kdo je vidět, kdo vystupuje před hosty, obchodními partnery a zkrátka reprezentuje hotel.

Majitelé jsou ale také důležitou součástí hotelu, i když jsou spíše v pozadí. To, co je dnes Tulia, není výsledek práce jednoho člověka.

Jste český hotel, což znamená, že máte české majitele, kapitál i vedení hotelu. Je něco ještě českého?

Za těch osm let jsme už spoustu věcí dokončili, vylepšili a uskutečnili. Jeden z takových snů, který jsme tu měli už dlouhou dobu, asi pět let, byl, že bychom chtěli postavit vinný sklep.

Chtěli jsme rozšířit nabídku vín o opravdu prémiové, exkluzivní vzorky z celého světa a říkali jsme si, že by to zároveň potřebovalo hodnotný prostor. A jelikož máme kořeny na Moravě, dostali jsme tenhle bláznivý nápad, protože víno a sklep k sobě prostě patří.

Takže jsme se rozhodli někdy v roce 2018 začít kopat díru do skály, kterou jsme postupně zvětšovali. Ve finále ten výsledek je takový, že sklep ručně kopala skupina lidí několik let. Nemohli to dělat zbiječkou, protože by rušili hotel, a tak výkopové práce běžely na pozadí jako taková aktivita „nice to have“, no a po pár letech byla jáma vykopaná.

Shodou okolností jsme tady měli známého z jižní Moravy, který se věnuje stavbě sklepů. Spojili jsme síly a dohodli se, že nám pomůže s výstavbou sklepa, se vším, co k tomu patří. Tradiční kvelbení z cihel, výpočty a jak to všechno musí být správně.

Pomohl nám sice on, ale zároveň jsme si to celé postavili z místních materiálů a s místními lidmi. Jsme na to velmi pyšní, že máme určitě první vinný sklep na Zanzibaru, dost možná ve východní Africe, a ještě tohoto kvelbeného typu, jaký známe z Evropy.

Je to velmi unikátní prostor, velmi hezký, reprezentativní , ve kterém máme 52 boxů na různá vína. Červená, bílá, z různých koutů světa. Zároveň tam máme sekci pro exkluzivní rumy a koňaky.

Jsou tam i česká, moravská vína?

Zatím ne, pořád jsme se neshodli na tom, kdo z českých vinařů by nám tam pasoval, protože ve finále každý box, který tam je, svým způsobem reprezentuje nebo zastupuje jednu zemi.

Občas jsou tam dva vzorky z jedné země, ale Česko by tam dostalo jen jednu poličku a teď jde o to, koho tam dát, abychom neurazili ostatní. Přece jenom těch známých a kamarádů máme na Moravě hodně, takže pak je složité vybrat toho jednoho jediného.

Jakých postupných změn resort doznal od doby svého otevření?

Když jsme otevřeli, začali jsme s tím, co jsme měli a co jsme tady postavili. Nicméně postupem času jsme dostávali zpětnou vazbu od hostů, co dalšího by chtěli nebo nechtěli dělat, což nás inspirovalo k mnoha nápadům. Jednou z prvních změn, do které jsme se pustili, bylo vybudování klimatizovaného fitness centra.

Měli jsme totiž venkovní, kde jsme si slibovali, jak to bude super, že lidé budou cvičit na čerstvém vzduchu u šumění moře. No, tak ne. Ta pohodlnost cvičit v klimatizovaném prostoru zvítězila, a tak jsme opravdu udělali plnotučné vnitřní fitness centrum, ze kterého je přes kompletně prosklené stěny výhled do naší farmy.

Když už zmiňuješ farmu, řekni o ní něco víc.

Měli jsme asi třicet procent nevyužitého pozemku a pokládali jsme si otázku, co s tím udělat. Byla možnost rozšířit ubytovací kapacity, ale řekli jsme si, že našich 16 pokojů je ta správná velikost a resort nepotřebujeme více nafukovat.

Chceme zkrátka zůstat nadále exkluzivní a jít spíše cestou navyšování kvality služeb a zážitků pro naše hosty, takže jsme se rozhodli, že si uděláme vlastní farmu. Aby si to člověk uměl představit, na místě, kde je dnes farma bylo dříve jen korálové podloží a nic moc tam nerostlo.

Museli jsme tedy začít vyrábět vlastní půdu, protože té dobré je na ostrově minimum, neboť celý Zanzibar je vlastně kus skály. Půdu vytváříme dodnes kompostováním  prakticky veškerého biologického odpadu, který sbíráme z hotelu, recepce i kuchyně. Po hostech třídění nevyžadujeme, máme na to několik svých lidí.

Zhruba 70% odpadu jsme schopni recyklovat tím, že ho zkompostujeme. Čili celá naše farma stojí na naší vlastní zemině. Na farmě máme ovoce, bylinky, zeleninu a samozřejmě různá koření. Momentálně taky chováme asi 400 slepic a stejný počet kachen.

Dokonce disponujeme i bezžihadlými včelami na opylování rostlin. Zkrátka, naše farma je taková zahrada, kam vždy můžeme jít a sáhnout do čerstvých zásob. Ta samozřejmě kapacitně úplně nestačí, spoustu surovin dovážíme od jiných dodavatelů, ale to nejnutnější je vždy na dosah.

Naopak ze sta procent jsme soběstační v produkci vajíček a dovolím si tvrdit, že máme jedny z nejlepších vajec, jaká lze na ostrově vůbec sehnat.

To mohu to potvrdit. Dnes jsem je měl k snídani a měly dokonce krásně žlutý žloutek, což na Zanzibaru není zcela běžné, že?

Ano, to je jedna z věcí, která mě na úplném začátku, když jsem sem přijel, významně překvapila. Ptal jsem se našeho kuchaře, kde je žloutek?. Bylo mi vysvětleno, že místní slepice nemají žluté žloutky, což pravděpodobně způsobeno jejich stravou

Navštívil jsem taky vás vinný sklep, ve kterém provozujete unikátní gastro projekt „Le Petit Chef“. Jak tohle vzniklo?

Abychom rozšířili využití vinného sklepa, který zmiňuješ a schopnosti našeho šéfkuchaře Mgeniho, rozhodli jsme se tento jedinečný prostor využít pro takový gastronomicky-zábavný koncept, který se jmenuje právě „Le Petit Chef“.

Máme tam nejmenšího kuchaře na světě, který měří pouhých šest centimetrů. Jednou, když jsem řekl, že má jenom pět, tak na mě byl naštvaný, protože centimetry jsou prý pro chlapy důležité, že :)

Celý koncept je v podstatě kombinace videmappingu a skvělé gastronomie. Podáváme pětichodové fine dining menu s párováním dobrého vína. Hosté tedy mají možnost jíst v naší hlavní restauraci nebo navštívit toto představení Le Petit Chef.

Pořádáme ho třikrát v týdnu a restaurace je přístupná nejen pro hotelové hosty, ale vítáni jsou i zájemci o zážitkovou večeři z jiných hotelů - registrační formulář pod odkazem ZDE. Večeře pořádáme třikrát týdně a jde o něco unikátního nejen na Zanzibaru, ale v celé východní Africe.

Získali jsme na tento projekt dokonce i exkluzivitu, takže je to opravdu výjimečné.

Zajímavým a unikátním prvkem v Tulii je zaparkované auto posledního zanzibarského sultána. Zkuste trochu popsat příběh tohoto auta a jak se k vám dostalo nebo na co jej využíváte?

Tak jako každý dobrý příběh, nezačalo to zeleninovým salátem, ale na párty. Účastnil jsem se setkání hoteliérů, kde jsem potkal spoustu zajímavých lidí.

Dal jsem se do řeči s jedním starším gentlemanem a leccos jsme probírali. Došla samozřejmě řeč i na auta, kde mi sdělil, že je vášnivý sběratel aut. Ukazoval mi svoji sbírku, která čítala kolem stovky strojů.

Když tak listoval fotkami, zahlédl jsem auto, které jsem už tady na ostrově viděl a říkám mu, že to auto znám a že to bylo posledního zanzibaryského sultána. Načež on odpověděl, že právě tohle auto je jeho. Kdysi jej totiž koupil na aukci ve Velké Británii.

Sice to prý není přímo ten kus, který patřil sultánovi, ale i tak má za sebou bohatou historiii, jelikož patřil členovi britského parlamentu. Když zemřel, rodina vložila auto do aukce, ve kterého ho právě tento gentleman pořídil. Nechal si ho poslat do Jihoafrické republiky a odtud dojel po vlastní ose až na Zanzibar.

Celá ta myšlenka byla taková, že věděl, že zanzibarský sultán takové auto měl a že sem zkrátka patří. Takže auto přivezl na ostrov, ale jelikož tady sám nežije, chtěl najít někoho, kdo by se mu o to ně staral. Já mu říkám: „Tak my se ti o něj postaráme.“ Buď ho koupíme nebo si ho půjčíme.

Na to konto on prohlásil, že takové auto se neprodává, ale že právě hledá někoho, kdo se mu o to veterána postará. Tehdy už ale někoho takového našel , ale slíbil mi, že pokud auto chtít nebudou, budu první člověk, komu zavolá. A za tři dny volal se slovy: „Představ si, že oni to auto nechtějí, takže jestli tvá nabídka stále platí, je vaše.“

Součástí dohody bylo, že pro auto postavíme krásnou skleněnou, klimatizovanou garáž, abychom ho chránili před solí a vlhkostí a dále, že s ním budeme pravidelně jezdit. Řídit jej můžeme pouze dva, já a náš šéf řidičů. Dnes tedy stojí sultánovo auto značky Armstrong Siddeley, model Star Sapphire, model z roku 1959, v našem hotelu.

Těchto aut bylo vyrobeno pouhých 400 kusů pro celý svět. Jde o čtyřlitrový šestiválec, se čtyřstupňovou automatickou převodovkou a jede to 100 mil v hodině, což bylo na tehdejší poměry něco vysoce neobvyklého. Brzdy to v podstatě nemá a tudíž to brzdí jako loď, která taky brzdy nemá, jak řekl Pepa Vrtal z pořadu Autosalon, který s eu nás natáčel.

Pro zajímavost, když v roce 1962 byla na ostrově princezna Margret (sestra nedávno zesnulé britské panovnice Alžběty II.), tak ji právě po ostrově prováželi ve stejném voze. My tohle auto využíváme spíše k dobročinným účelům. Nechceme na tom vybírat peníze a vydělávat, protože je potřeba trochu regulovat jeho provoz a nemůžeme do toho posadit každého.

Rozhodli jsme se, že to spojíme s dobročinnou činností na ostrově. Vezmu hosty, nějakou lahev dobrého šampaňského a jedeme někam koukat na západ slunce. Uděláme si pár fotek, povídám příběhy o sultánovi, o Zanzibaru, o Tulii, aby hosté měli hezký zážitek. Všechny peníze, co ten den vyjezdíme, jdou vždy na nějaký dobročinný projekt tady na ostrově.

PRÁVĚ JSTE DOČETLI PŘESNĚ POLOVINU ROZHOVORU.

POKRAČOVÁNÍ VYJDE HNED V PŘÍŠTÍM VYDÁNÍ :)

A na co se těšit? Dozvíte, jak Lukáš vnímá luxus, co dělá Tulii tím pravým místem na relax, že all-in znamená skutečně all-in nebo jak to mají, když se v Tulii ubytuje nějaká celebrita…a hlavně, jaký nový impozantní resort se právě staví, viz fotka níže :)

Zdroj fotografií: osobní archiv a archiv resortu Tulia